Píšu o vědě #34
Vítejte u dalšího newsletteru Píšu o vědě. Každé dva týdny v něm shrnuji nejzajímavější novinky a sdílím, co mě zaujalo.
V minulém newsletteru jsem slíbila, že se dnes podělím o to, čím mě okouzlila Austrálie. 😊
🦜 Viděla jsem koalu, klokany a mnoho dalších zvířat – hlavně ptáků (doporučuji aplikaci Merlin, která vám s pomocí AI prozradí, co vidíte nebo slyšíte). V parcích se to jen hemží různými druhy mravenců a v podvečer vám nad hlavou krouží doslova mračna netopýrů. Nebezpečná zvířata, jimiž mě před odjezdem všichni strašili, jsem nepotkala.
🪴 Rostliny, které se doma marně snažím pěstovat jako pokojovky, tam rostou volně v parcích a dost se jim daří.
🇦🇺 Adelaide mi trochu připomíná Olomouc – v kontextu Austrálie menší, ale milé město, které nabízí vše potřebné pro život. A je neuvěřitelně zelené – centrum obklopuje doslova „hradba parků“. Sydney bylo mnohem pestřejší, ale i hektičtější.
👥 Lidé byli neuvěřitelně milí, usměvaví a nápomocní.
☕️ Austrálie je vyhlášená kávou – právem. Jen nečekejte „krásné pražské kavárny“, kde se posadíte. Kavárenskou kulturu moc neumí, ale kávu ano – z kdejakého okna vám uvaří třeba boží flat white v přepočtu za 60–75 Kč!
🥙 Jídlo jednoznačně ovládá asijská vlna = pro mě ráj.
🌆 Města mi architekturou i nejrůznějšími detaily – třeba tlačítky na semaforu – připomínala USA.
🖼️ V ulicích je velmi časté umění, které většinou perfektně vystihuje kontext daného místa.
✈️ U vnitrostátních letů opravdu pečlivě kontrolují váhu palubních zavazadel – zváží vám úplně vše a nikdo s ničím neproklouzne.
Zkrátka Austrálie si mě získala, ale zároveň to bylo z osobních důvodů jedno z nejtěžších a nejsmutnějších období, kdy nechcete být na druhé straně planety. 💔
Váhala jsem, zda tento dovětek vůbec sdílet, ale je to ukázková připomínka, že sociální sítě často vypráví jen část příběhu. Dávejte na sebe pozor a buďme k sobě „více Australané“ – milejší a laskavější, málokdy známe celou realitu. 🤍
Česká stopa ve vědě
Nejnovější počiny českých vědců a vědkyň působících v Česku i v zahraničí:
🚰 Středoškolský projekt na čištění vody ovládl Evropu, nyní i díky vašemu hlasu může dobýt svět
Osmnáctiletý Čech Tomáš Čermák spolu s devatenáctiletou Annou Podmanickou ze Slovenska vymysleli revoluční nápad na čištění vody a získali evropské ocenění Earth Prize, což je něco jako ekologická „nobelovka“ pro středoškoláky. Nyní mají šanci být nejlepší na světě, jen k tomu potřebují i váš hlas.
❄️ V Brně připravili sloučeninu, která by neměla existovat
Podle dosavadních poznatků by vůbec neměly existovat. Řeč je o hydrátech chloridu cesného. Přesto však vědkyně a vědci z Ústavu přístrojové techniky AV ČR ve spolupráci s odborníky z Innsbrucké univerzity jejich existenci dokázali. Klíčem k jejich přípravě je speciální způsob mražení. Tato strategie může sloužit jako nová cesta k syntéze nestabilních molekul a tím i léčiv a k lepšímu porozumění průběhu chemických reakcí ve vesmíru.
🧫 Že není stres jako stres platí i pro buňky
Dosud se mělo za to, že široká škála různých typů stresu spouští v buňkách savců jednu jedinou, takzvanou integrovanou stresovou odpověď. Vědci z Mikrobiologického ústavu AV ČR se nyní podíleli na studii, která prokázala, že tato stresová odpověď má jednu donedávna neznámou odnož. Výsledky jsou klíčové pro hledání léčebných terapií u některých vzácných geneticky podmíněných onemocnění, jako jsou například leukodystrofie – skupina neurologických onemocnění, u nichž je narušena právě jen tato nově objevená odnož stresové odpovědi.
📌 Šance pro začínající vědecké novináře a novinářky
Nenechte si ujít 2025 EurekAlert! Travel Awards a možnost v příštím roce navštívit největší mezioborovu vědeckou konferenci AAAS. Přihlašování je otevřeno do 5. května. Já jsem díky tomuto ocenění navštívila letošní ročník v Bostonu a jednoznačně doporučuji. 🤞
Žena ve vědě
Dnešní medailonek patří devatenáctileté Tereze Mikovcové, která má o svém životě jasnou představu – chce být vědkyní a studovat biochemii na prestižní Imperial College London. Aktuálně jí k tomu ale chybí finance, a tak spustila sbírku.
„Na Imperial jsem se přihlásila především kvůli prestižním výzkumným týmům a specializovanému vědeckému výzkumu antibiotické rezistence, kterému bych se ráda věnovala. Na této univerzitě studoval i Alexander Fleming, objevitel penicilinu, takže tam mají tato témata velkou tradici. Také se mi líbí, že je tamní výzkum úzce propojen s praxí, hodně se investuje do inovací a praktického uplatnění poznatků,“ líčí mladá vědkyně, která by jednou chtěla založit biotechnologickou firmu a podílet se na aplikovaném biochemickém výzkumu proti infekčním chorobám.
K vědě se dostala postupně během covidu, když sledovala různé online přednášky – hlavně o neurovědě. „První velký zlom přišel v prváku na gymplu, když jsme začali probírat molekulární biologii. Zaujaly mě proteiny, třeba krevní barvivo hemoglobin, najednou to přestala být jen teorie. Bylo fascinující, že jde o věci, které okem vůbec nevidíme, a přitom mají obrovský vliv.“
Následně se v šestnácti dostala do laboratoří Akademie věd a začala pracovat na vlastních výzkumných projektech a u biologie a biochemie už zůstala. „Fascinuje mě, že s jejich pomocí lze vysvětlit podstatu života. Bavilo mě třeba i právo a další obory, ale biologie má zkrátka něco navíc. A když pochopíme, jak to v ní funguje, můžeme něco změnit, pomáhat lidem, léčit nemoci... Také se mi líbí, že řada mechanismů stále není objevena a čím jde člověk víc do hloubky, tím víc zjišťuje, kolik toho ještě neví. Postupně se otevírají další a další vrstvy poznání, nikdy to neskončí.“
Více sdílí v rozhovoru pro WIRED.
📆 Stále platí nabídka bezplatných SciComm konzultací pro vědce a vědkyně. Další termíny průběžně přidávám.
Každý týden také píšu Wired Science Hub, ve kterém shrnuji pět novinek z vědeckého světa.
💌 Velmi ráda píšu ,,na přání“. Pokud jsou témata, o kterých chcete vědět víc, dejte mi určitě vědět. 🙏